|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
NOVINKY
Aktualizováno k 21.5.2016
|
© Miroslav Kemel (Facebook 18. 5. 2016 v 8.48) K jazykovému vzdělávání v okruhu působnosti Ministerstva obrany Ministerstvo obrany usilovalo o zefektivnění svých činností, a tím v konečném důsledku o úsporu vynakládaných rozpočtových prostředků. Současně však přitom muselo zároveň hledat cesty, jak zvyšovat kvalitu plnění svých úkolů bez zvyšujících se nároků na zdroje. Jedním z projevů této snahy byla centralizace poskytovatelů jazykového vzdělávání v rezortu Ministerstva obrany. Do 31. 8. 2013 jazykové vzdělávání v rezortu poskytoval Ústav jazykové přípravy ve Vyškově, Agentura plánování a rozvoje lidských zdrojů, Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola v Moravské Třebové a Univerzita obrany. Systém poskytování jazykového vzdělávání byl roztříštěný, jednotlivá jazyková vzdělávací zařízení si vzájemně konkurovala a nebyly efektivně využívány jejich kapacity. Tyto nedostatky se Ministerstvo obrany snažilo odstranit, a proto od 1. 9. 2013 bylo poskytování jazykového vzdělávání soustředěno do Centra jazykové přípravy Univerzity obrany, které zajišťuje jazykové vzdělávání pro potřeby celého rezortu, s výjimkou výuky cizích jazyků ve Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole Ministerstva obrany v Moravské Třebové. Ústav jazykové přípravy ve Vyškově a oddělení jazykové přípravy Agentury plánování a rozvoje lidských zdrojů bylo, řečeno právnickým jazykem, sloučeno s Centrem jazykové přípravy Univerzity obrany. Sloučením nevznikl nový subjekt, ale došlo k převodu činností a úkolů v předmětné oblasti na Univerzitu obrany. Centrum jazykové přípravy Univerzity obrany tak nově zajišťuje jak akreditovanou výuku (výuku studentů Univerzity obrany v rámci akreditovaných studijních programů), tak neakreditovanou výuku (výuku v jazykových kurzech pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance). Zároveň rozvíjí metodiku výuky a testování a současně provádět vlastní testování pro potřeby celého rezortu podle standardů NATO. Uvedené činnosti se promítly i do přechodné organizační struktury Centra jazykové přípravy Univerzity obrany: Tato organizační struktura pak byla dnem 1. 9. 2014 nahrazena strukturou uvedenou zde.
Saluto vos, cives academici carissimi, dobrý den, přátelé, přemítal-li jsem o tom, jaká slova by měla zaznít v derniéře mého působení v Brně, vše se stáčelo k tomu, aby to byla slova bilanční, kritická do minulosti a vizionářská do budoucnosti. Já si však řekl ne. Uvědomil jsem si, že každá bilance s sebou přináší balanci. A vážit slova je v současné nejisté době velmi obtížné. Kritická slova o minulosti? Být generálem po bitvě? Rady do budoucnosti? Také ne. Dovolím si tedy malou, troufalou herezi. Chtěl bych několika slovy drobně přemítat o neustálém boji dvou pohledů… a to nejen na vzdělání. Prosím tedy o shovívavost za mou poněkud nekrátkou, ale i patetickou herezi. * Chtěl bych se při svém přemítání vrátit do historie ještě o nějaký ten rok či léta zpět a také trochu dál geograficky, vlastně víc než dál …… na můj milovaný Dálný východ … až do Říše středu, do Číny. Do éry konfuciánství, do éry taoistických básníků dynastie Ťin (晉朝; 265–420) a do zlatého věku poezie dynastie Tchang (唐朝, 618-907). Co asi má společného starověká Říše středu s tím, o čem chci hovořit, co má společného se vzděláním? A co s ním má společného poetika slov mistrů taoistické poezie? * S konfuciánskou životní filozofií obvykle spojujeme tiché ctnosti jako je trpělivost, pacifismus a kompromis, zlatou střední cestu, úctu k předkům a starým lidem, respekt ke vzdělání a především humanismus plný porozumění. Pokud se však do tohoto pojetí světa podíváme blíže a vidíme jej v sociálně politickém kontextu, zjistíme, že úcta ke stáří na úkor mládí, k minulosti na úkor současnosti a k zavedené autoritě na úkor změny, vlastně na prvním místě dává odpověď na jednu z velkých otázek historie – jak udržet sociální stabilitu. Konfuciánství se tak ukázalo jako nejúspěšnější ze všech konzervativních směrů. A přesto legendární Sün-c’ (孫子; 544–496 BC) vojenský poradce a vojevůdce ve státě Wu v 6. století před Kristem, autor legendárního traktátu Umění války a souputník Konfucia (孔夫子; 551-479 BC), řekl:
Pojetí konfuciánské společnosti tedy bude dokonale vycházet z dvojího principu:
Ve starověkých dobách se na získání vzdělání hledělo, jakoby je byli schopni získat jen mužští potomci významných osobností. Čím dál tím více však bylo zřejmé, že automatická dědičnost či klientelismus funkcí není zárukou jejich uspokojivého vykonávání. Konfucius však šel mnohem dále – domníval se, že šíření vzdělanosti umožní objevovat lidi, kteří dokážou skoncovat s nepořádky, s nimiž byl neustále konfrontován. Šel tedy příkladem a snažil se poskytnout solidní výuku žákům, kteří byli pověřeni předávat dál to, co se naučili. Později byl vytvořen systém doporučení, který po každém úředníkovi požadoval, aby svým instančně nadřízeným hlásil talentované jedince, jež objevil mezi svými podřízenými, protože jinak by se vystavoval nebezpečí vlastního sesazení. Geneze pokračovala dále a mohl tak vzniknout fenomenální systém úřednických zkoušek, který byl všeobecně rozšířen až za dynastie Tchang (唐朝; 618-907). Díky tomuto systému mohl každý člověk prokázat svoje schopnosti. Vzdělanci se tedy v Říši středu vždy těšili nesmírné vážnosti. Ta byla ve všech dobách přímo úměrná vážnosti věnované prvnímu z nich – mistru všech mistrů – Konfuciovi. Hlavní příčinu této prestiže je možné vidět ve stále potvrzované péči konfuciánů o reálnou politiku. Kdykoli se některému panovníkovi podařilo zemi sjednotit a zavést funkční státní aparát, nevyhnutelně se pokaždé obrací na konfuciánské vzdělance, kteří se jako jediní zabývají úvahami o možnostech prosazení pořádku v celém společenství. Vzdělání bylo tedy chápáno jakožto
Vzdělání je vnímáno jakožto odkaz jedince společnosti. * Na rozdíl od konfuciánů se taoisté zabývali spíše jedincem, cituji:
Tato slova taoistického básníka Tchao Jüan-ming (陶淵明; 365-427) ukazují návrat k životu bezprostřednímu, instinktivnímu, autentickému, pro který jsou kompromisy a úchylky, jež si vyžaduje budování společnosti a hierarchie morálních, společenských a politických pravidel, zcela hotovým utrpením. Vzdělání je tedy chápáno jakožto prostředek k autentickému pochopení podstaty, jakožto prozření a zároveň jakožto útočiště před světem. Je vnímáno jakožto životní energie … dech života. * Milí přátelé, cives academici carissimi, tímto drobným přemítáním jsem Vám chtěl demonstrovat nejen možnost, ale zejména nutnost diskuse, a to nejen o vzdělávání, ale zejména o morálce i právu, lidských vztazích i služební subordinaci, selháních jedince i úspěších celku. Chtěl jsem ukázat, že boj o podstatu vzdělání, o podstatu morálky, o podstatu člověka a vztahu k jinému člověku se svádí již drahnou řádku let, a to nehledě na to, zda je chápán ideologicky, statisticky, pracovněprávně či jen instinktivně. * Latinou jsem v červnu roku 2012 začínal svou pouť prostředím jazykového vzdělávání a latinou bych rád i tuto pouť skončil. Totiž nejen moudra starých čínských mistrů, ale i starých římských myslitelů nám mají co říci i v dnešní době, a to ne kvůli rčení Quidquid latine dictum sit, altum videtur (Cokoli je řečeno latinsky, vypadá vznešeně), ale právě proto, že nás provázejí v různých podobách jak v životě osobním, tak i pracovním:
A v neposlední řadě Optimus orator est, qui paucis verbis plurima dicit. (Nejlepší řečník je ten, který málo slovy hodně řekne). To se mi však dnes moc nepovedlo. Přesto mi dovolte závěrem vyjádřit svou úctu a poděkování starým čínským mistrům i římským myslitelům za inspiraci. Proto mi dovolte vyjádřit svůj vděk i všem těm, co zprostředkovali pro nás jejich myšlenky, ať se jedná o překladatele či novodobé autory. Dovolte mi poklonit se i před Vámi, že jste mne museli poslouchat, a to nejen dnes. Vždyť ty myšlenky o úctě, lidskosti a slušnosti
Nashledanou, milí přátelé, Valete, cives academici carissimi. Rozloučení zde.
Jelikož je rezort Ministerstva obrany svým charakterem rigidní a konzervativní, tak jako armáda sama o sobě, mnozí vedoucí zaměstnanci integraci jazykových pracovišť nepřáli a spíše tomuto projektu vytvářeli překážky. Řízení akreditované a neakreditované výuky se pak stalo mnohem náročnější než řízení jednotlivých druhů výuky samostatně. Tím nejzásadnějším se však ve skutečnosti stala nejednotnost při prosazování tohoto modelu, na jedné straně ze strany vedoucích zaměstnanců některých pracovišť, které již nadále neměly být samostatné, na druhé straně i ze strany vedení přejímajícího subjektu. Přestože úvodní konference ke sloučení jazykových pracovišť v červnu 2012 v Praze byla vedena pod latinskou devizou – NIL VOLENTI DIFFICILE EST (lat. Nic není obtížné tomu, kdo chce) - nemožné, nikoliv v tom pozitivním, ale v negativním slova smyslu, se stalo možným.
Níže jsou uvedeny některé koncepční dokumenty, prezentace a některá data týkající se nejen výše uvedeného problému, ale jazykového vzdělávání v okruhu působnosti Ministerstva obrany všeobecně:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Copyright © 2008-2016 Vladimír Tetur |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
